další materiály, které mohou být v případě požadavku používány při výrobě betonu jsou zejména polypropylénová vlákna a ocelové drátky.
Polypropylénová vlákna (nejčastěji délky 12 mm) zabraňují vzniku smršťovacích trhlin v raném stadiu tuhnutí a tvrdnutí betonu. Po ztvrdnutí betonu jeho vlastnosti již prakticky neovlivňují. Nejčastěji se používají u jemnozrnných potěrů a vodotěsných betonů. Dávkování se pohybuje v rozmezí 0,6 až 0,9 kg/m3. Vlákna jsou dodávána v rozpustných sáčcích a dávkují se nejčastěji do autodomíchávače.
Ocelové drátky ( tzv. rozptýlená výztuž ) se používají nejčastěji do průmyslových podlah. Zcela nebo částečně nahrazují klasické síťové výztuže a ve ztvrdlém betonu příznivě působí zejména na pevnost v tahu za ohybu. Dávkování se nejčastěji pohybuje v rozmezí 20 až 40 kg/m3 a je možné buď do míchačky nebo autodomíchávače. Způsob a doba míchání má zásadní vliv na homogenitu drátkobetonu ( negativním jevem je vznik tzv. „ježků“ ). Dávkování drátků je zpravidla nutné zohlednit v receptuře betonu ( zvýšení dávky drobného kameniva, zejména u čerpatelných betonů ).
Všechny výše uvedené složky betonu jsou na betonárnách kontrolovány podle Kontrolního a zkušebního plánu, který je souvisejícím dokumentem Příručky jakosti. Na všechny uvedené složky betonu ( kromě vody ) se vztahují požadavky zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky.