Je hydraulické pojivo, tj. jemně mletá anorganická látka, která po smíchání s vodou vytváří kaši, která tuhne a tvrdne v důsledku hydratační procesů a reakcí. Po zatvrdnutí si zachovává svoji pevnost a stálost také ve vodě. V současné době je cement vyráběn podle ČSN EN 197-1 ed.2 (72 2101) Cement-Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody cementů pro obecné použití platné od dubna 2012.
základní druhy cementů jsou:
-
CEM I Portlandský cement
-
CEM II Portlandský cement směsný
-
CEM III Vysokopecní cement
-
CEM IV Pucolánový cement
-
CEM V Směsný cement
pevnostní třídy cementu uvedené v této normě jsou:
-
32,5
-
42,5
-
52,5
-
chybí třída 22,5 uváděná dříve v národním dodatku.
Starší označení druhů (např. SPC, PC, VPC) a tříd cementů (např. 250, 325, 425) již není vhodné používat.
Obecně platí, že čím je vyšší pevnostní třída cementu a čím méně obsahuje příměsí, tím rychleji probíhá jeho tvrdnutí a tuhnutí a cement je vhodný např. do konstrukcí s požadavky na krátké odbedňovací lhůty nebo pro zimní betonáže. Naopak cementy nižších tříd s vysokým obsahem příměsí tuhnou a tvrdnou pomaleji a jsou vhodné např. pro masivní konstrukce nebo do chemicky agresivního prostředí. Dále se cementy dělí dle obsahu hlavních a doplňujících složek a podle nárůstu počátečních pevností. Například dříve označený CEM II/B-S 32,5 je dle současné normy CEM II/B-S 32,5 N. Značení cementů s vysokými počátečními pevnostmi je stejné (např. CEM I 42,5 R).